Téma ismertetése

  • Modul 1. Vánoce v Polsku

    vánoce

    Stručný obsah příběhu

    Budete doprovázet Jana, postaršího muže z Wroclawi, na jeho výletě do Londýna, kde chce strávit Vánoce se svojí dcerou a dvěma malými vnučkami, které teď žijí v Anglii. Připojte se k Janovi a zkuste s ním přesvědčit jeho vnučky, že polské Vánoce jsou kouzelné a plné tajemství a potom zjistěte, jestli se mu to podařilo nebo ne. Plňte postupně úkoly podle zadání a dovíte se celý příběh.

     Příjezd

    Bylo právě 23. prosince. Sněhové vločky se pomalu snášely k zemi, kde se měnily v nevzhlednou břečku. Pouliční lampy mihotavě osvětlovaly chodník. Před chvílí v centru města, kde Jan vystoupil z autobusu a přesedl na taxík, byly v ulicích spousty lidí. Všichni někam spěchali obtěžkáni obrovskými taškami s potravinami a dárky. Ale tady na okraji města bylo ticho. Všude byla tma a Jan se cítil opuštěně.

    Náš přítel Jan vyrazil na cestu téměř před osmi hodinami. Nejdříve musel dojet svým starým autem skoro sto kilometrů na letiště. Potom čekal téměř dvě hodiny na svůj let, aby stihl odbavit zavazadlo. Let moc dlouho netrval, ale jemu se to zdálo jako věčnost, protože létání odjakživa nesnášel a v letadle se necítil bezpečně. Když letadlo konečně přistálo, trvalo mu další dvě hodiny projít celní kontrolou a vyzvednout zavazadla. A jako by toho nebylo dost, neměl dostatek peněz, aby si zaplatil taxi rovnou z letiště. Takže musel nejdříve jet autobusem do centra a až tam přesednout na taxi.

    Ale konečně byl v cíli. Zaplatil za taxi a poprosil o účtenku. Vždycky měl rád přehled o tom, kolik přesně utratil. Vzal si z kufru auta zavazadlo, přešel ulici a došel až malému bílému domku. Najednou pocítil nervozitu. Zhluboka se nadechl a stiskl zvonek u branky.


  • Čekání přede dveřmi

    Uvnitř domu byl zmatek. Byl slyšet dětský křik: “Mami, někdo zvoní!” a štěkot psa. Jak Jan čekal, až mu někdo otevře, prohlížel si podrobněji domek. Byl to menší bungalov a vypadal moc hezky. Před domem byly okrasné keře pokryté sněhem a ozdobené vánočními světýlky. Napravo uviděl dva sněhuláky, jeden byl plastový, ale ten druhý byl skutečný, ze sněhu. Uprostřed keříků uviděl schody vedoucí nahoru k domku. Jan měl trochu strach, aby na schodech neuklouzl, protože byly pokryty sněhem a ledem. Ale když přišel blíž, uviděl, že je někdo posypal pískem, aby tolik neklouzaly. Všude v oknech byly bílé závěsy, ale Jan viděl uvnitř přátelské teplé světlo. Jeho pohled sklouzl na vchodové dveře a tam uviděl nápis “Merry Christmas” vytvořený z písmenek pověšených na šňůrce. Jan zamžoural očima. V tom nápisu něco chybělo! Zůstala tam jen prázdná šňůrka a tmavší místo na dveřích, kde předtím visela písmenka. Vypadalo to, jako by tam předtím bylo slovo, sedm písmen. První písmeno bylo J... nebo snad W...?

    bungalov
    zdroj: https://flic.kr/p/5JMn4L

  • Kdo chce být polským milionářem?

    “Dědo, dědo!”

    Dvě holčičky, Anna a Maria, začaly radostně poskakovat kolem starého muže. Ten otevřel náruč a obě pevně objal. Hned nato se objevila asi čtyřicetiletá žena.

    “Ahoj, tati!”

    Jan objal a políbil Martu, svoji jedinou dceru. K jeho velké lítosti Marta odešla do zahraničí během studia a už se do Polska nikdy nevrátila. Potkala Jacka, svého muže, a založila s ním rodinu. Janovi se moc stýskalo a tak je navštěvoval, jak jen mohl. Ale neviděl je moc často, už proto, že i oni jezdili do Polska jen zřídka.

    “Pojď dál, tati, “ řekla Marta. “Vezmu ti kufr nahoru”.

    Holčičky zavedly dědečka do obývacího pokoje. V televizi právě běžela nějaká show. “ Dědo, sedni si! Musí ti být zima, já ti udělám čaj!” nabídla se Anna, starší vnučka.

    Jan se posadil na pohovku spolu s Marií. Tu show v televizi znal, byla to známá soutěž - Kdo chce být milionářem.

    Marta vstoupila do pokoje a řekla:” Tati, dnešní díl je speciální, jsou tam otázky jenom o Polsku. Troufáš si odpovědět na všechny otázky?”

    “No jasně že troufám!” zasmál se Jan a zadíval se na obrazovku.


  • Bezesná noc

    O tři hodiny později ležel Jan v posteli v pokoji pro hosty a nemohl usnout. Musel myslet na svoje vnučky, jak rychle je začala nudit show o Polsku a jeho kultuře. A tak to bylo pokaždé. Vnučky se vůbec nezajímaly o svůj původ a kulturní dědictví. Vlastně ani nechtěly dědečka navštěvovat o prázdninách, protože vždycky měly v plánu něco zajímavějšího. Z toho byl Jan velmi smutný….


  • Ranní zamyšlení

    Když Jan druhý den v sedm hodin ráno přišel do kuchyně, tak tam nikoho nečekal. Ale už tam byla jeho dcera. Seděla za stolem s šálkem horké kávy a novinami v ruce.

    “Dobré ráno, tati! Dáš si kávu?” usmála se na něj.

    Jan přikývnul a posadil se vedle ní.

    “Vypadáš unaveně,” podotkla Marta. “Spal jsi dobře?”

    “Ani ne,” odpověděl Jan a vyprávěl Martě, že strávil noc přemýšlením o svých vnučkách, jak je vůbec nezajímá kulturní dědictví jejich předků.

    “No…”, řekla opatrně Marta, “můžu je nutit navštěvovat Polsko. Ale to by všechno jen zhoršilo, protože je nemůžeš přinutit, aby se zajímaly o svoje kořeny.”

    “Ale vždyť já vím,” souhlasil Jan. “Kéž bych přišel na nějaký způsob, jak probudit jejich zájem.”

    Marta svraštila obočí.

    “Možná bych o něčem věděla. Myslím, že mám skvělý nápad,” řekla Marta.


  • Tajná zbraň

    V poledne někdo zazvonil u dveří. Jedna z Janových vnuček hned volala: “Mami, to je teta Riya!”

    Ráno totiž Marta pověděla Janovi o tetě Riyi, kterou by mohli využít jako tajnou zbraň. Marta a Riya byly kolegyně z práce. Ale ještě předtím, než se Riya přistěhovala do Anglie, tak žila pár let v Polsku. A protože holčičky tetu Riyu milují, tak Martu napadlo, že by jim mohla pomoct probudit v děvčatech zájem o polskou kulturu. Zavolala jí tedy a pozvala ji na čaj.

    Všichni se posadili do obývacího pokoje, dali si čaj a povídali si o banalitách jako třeba o počasí nebo dopravních problémech. Holčičky poslouchaly tetu velmi pozorně, přímo jí visely na rtech.

    “Slyšel jsem,” začal Jan, “že jste dřív žila v Polsku.”

    “Ano, to je pravda,” usmála se Riya, protože věděla o tajném plánu. “Měla jsem to tam strašně ráda. Je to tak nádherné místo!”


  • Rodinné vaření

    Poté co Riya odjela, Jan se přesunul do kuchyně a začal připravovat vánoční večeři. Sotva si oblékl zástěru a vyndal všechny suroviny, uslyšel za zády tiché kroky. Byla to Anna, jeho mladší vnučka.

    “Co to děláš, dědo?” zeptala se zvědavě.

    “Chystám se vařit,” odpověděl Jan s úsměvem.

    “A co budeš vařit, dědo?” zeptala se Anna.

    “Boršč, to je polévka z červené řepy s knedlíčky, takzvanými oušky.”

    “To je nejoblíbenější polévka tety Riyi!”volala nadšeně Anna.

    “Ano, to je. A taky je to nejoblíbenější vánoční jídlo tvojí maminky,” podotkl Jan.

    “Můžu ti pomáhat?” zeptala se vnučka.

    “No jasně, budeš dělat, co ti řeknu…”


  • Esej o vánočních tradicích

    Jan právě odpočíval po několika hodinách vaření. Anna mu pomáhala, ale moc se jí nechtělo ochutnat nová jídla, která připravil. Jan byl z toho trošku smutný. Ale pořád si opakoval, že ji nesmí do ničeho nutit. Už jen to, že mu nabídla pomoc při vaření, bylo skvělé. Během práce se ho vyptávala na tradiční polská vánoční jídla. Možná dceřin plán zasvětit vnučky do polských tradic zábavnou formou nakonec zabral.

    “Dědo, můžu se na něco zeptat?” přišla s otázkou Maria.

    “Copak, zlatíčko?”

    “Máme do školy napsat esej o vánočních tradicích v jiných zemích. Mohl bys mi říct něco o vánočních zvycích v Polsku?”

    “Moc rád!” odpověděl Jan. “Dáme si čaj, bude to dlouhé povídání…”


  • Nejlepší místo pro nakupování dárků

    Konečně přišel Štědrý večer. Všichni odpočívali v obývacím pokoji. Jan se svojí dcerou a jejím manželem usrkávali čaj a tiše si povídali, zatímco holčičky si hrály s novými hračkami. Jan se za ta léta naučil, že není nic krásnějšího než čistá dětská radost. Teď už mnohem raději kupoval dárky pro svoje vnučky, než aby dostával dárky on sám. Zdálo se, že děvčatům se jeho dárky moc líbí.

    “Dědo,” začala Anna, “kde jsi koupil tak krásné dárky?” Zvedla ručně upletenou šálu a čepici s vyšívanými vlčími máky, které jí koupil. “Jsou z Polska?”

    “No ano, ve Wroclawi je místo, kde si v předvánočním čase každý může koupit takové krásné dárky…” odpověděl Jan.


  • Vzpomínání na minulost

    Bylo 28. prosince a Vánoce byly definitivně pryč. Tohle byla poslední Janova noc v domě jeho dcery. Jan ležel v posteli, myslel na těch posledních pár dní, které zde strávil. Bylo to opravdu kouzelné. Těch pár dní strávených s dcerou a vnučkami si neskutečně užil. A zdálo se taky, že tajný plán zafungoval a holčičky se po návštěvě tety Riyi začaly skutečně zajímat o polskou kulturu. Nejdřív se ptaly jen na vánoční tradice, ale teď už je zajímalo úplně všechno.

    Možná touto návštěvou svojí dcery a vnuček tak trošku splácel dluh ze svojí minulosti. Když byl mladší, tak moc nechápal pojem rodina. Předtím než odešel do důchodu, byl dlouhá léta hotelovým manažerem. Kvůli tomu vlastně doma nikdy s přípravou Vánoc nepomáhal a někdy ani netrávil Vánoce doma s rodinou. Raději byl v práci, aby si byl jistý, že hoteloví hosté budou mít perfektní Vánoce. Kradl tak čas svojí rodině, i když to dělat nemusel. Ano, teď byl čas splatit staré dluhy.


  • Konec příběhu

    Přiblížil se čas odjezdu. Jan nasedl do autobusu, který ho měl odvézt na letiště. Naposledy zamával dceři a vnučkám a autobus vyrazil na cestu. V ruce držel kartičku s obrázkem, kterou dostal od svých vnuček na rozloučenou. Strávil s nimi přenádherné Vánoce. Děvčata se taky začala zajímat o polskou kulturu a tradice. Byl si jistý, že teď už to bude jenom lepší. Tak, a teď měl čas si chvilku odpočinout. Co takhle zahrát si Sudoku?